Padesát ročníků jakékoliv akce je záležitost, která si jistě zaslouží komentáře.
Výročí Zlaté podkovy (ZP lze ovšem označit slovy „naprosto ojedinělé“, jak ostatně konstatovali členové Organizačního výboru seriálu při svém zatím posledním jednání:
„Obě disciplíny, tedy všestrannost a závody spřežení, byly v minulosti na ZP zcela závislé. Seriál je nejdříve zachránil a potom dostal na úroveň, na kterou musíme být jako pořadatelé hrdí. Můžeme sebevědomě prohlásit, že se ZP stala nedílnou a významnou součástí nejprve československého a později českého a slovenského jezdeckého sportu.“
Dvanáct kvalifikací
„Jízdní řád“ 50. ročníku ZP má osm kvalifikací vyhrazených všestrannosti a čtyři určené soutěžím spřežení:
V prvně jmenované disciplíně si mohou zájemci o účast startu ve finále seriálu vybrat Pardubice (17. - 19. dubna), Dvoreček (2. - 3. května), Těšánky (9. - 10. května), Borovou (14. - 17. května), Panskou líchu (5. - 6. června), Loštice (20. - 21. června), Kolesa (4. - 5. července) nebo Humpolec (18. - 19. července).
Vozatajové mají možnost zvolit Semice (2. - 3. května), Těšánky (23- - 25. května), Mikulov (26. - 28. června), případně Pardubice (24. - 26. července)
Cesta do pravěku
Celostátní seriál byl původně určen mládeži a pracovníkům v zemědělství (bez omezení věku) a měl čtyři soutěže. Byly to Zlatá podkova, Mladé talenty, Stříbrný třmen a Mistři opratí.
Startující ve Zlatá podkově a Mladých talentech absolvovali zkoušku v tahu, terénní jízdu a vozatajský parkur.
Ve Stříbrném třmenu chyběla zkouška v tahu, ale startující kůň musel „pocházet“ za zápřeže.
Na Mistry opratí čekal pouze vozatajský parkur.
Zkouška v tahu rozhodovala o tom, zda účastník Zlaté podkovy nebo Mladých talentů může pokračovat v dalších disciplínách.
Koně ve všech vozatajských částech soutěží (zapřažení ve valnících) měli předepsané pracovní postroje.
Jinými slovy - soutěžilo se s vybavením z běžného denního zemědělského provozu.
Tříletý hrdina
První ročník Zlaté podkovy se „jel“ v roce 1966 a jeho premiérovou kvalifikaci zažil park zámku Karlova Koruna v Chlumci nad Cidlinou.
Prvním vítězem finále ZP byl na výstavišti v Přerově 16. září dekorován teprve tříletý (!) anglický plnokrevník Jalec s původem Astyanax - Javorina (po City), odchovaný v napajedelském hřebčíně.
Hnědáka v tréninku Evžena Pindura jezdil 22letý rodák z Hluku Antonín Soviš pro Státní statek Uherské Hradiště - farmu Kunovice.
Dodejme, že Jalec se o čtyři roky později umístil na 4. místě ve Velké pardubické.
Mohan, šampión z Humpolce
Přerov byl finálovým městem ZP i v letech 1967, 1968 a 1969.
Humpolec ho vystřídal v srpnu 1970 - a od té doby se finále seriálu už nikde jinde nekonalo.
Prvním šampiónem v areálu Dusilov se stal čtrnáctiletý hnědák Mohan, syn hřebce Deux pour Cent a klisny Morava (po Gradivo) z napajedelského chovu.
Koně vedl pro kladrubský hřebčín absolvent jeho tehdejšího učiliště Milan (Miloslav) Starczewski.
Na rozdíl od vůbec prvního vítěze ZP, „mladíka“ Jalce, měl Mohan před finále v Humpolci už za sebou jeden neúspěšný start ve Velké pardubické (1964) a tři medaile z Mistrovství ČSSR ve všestrannosti - stříbrnou (1965) a dvě bronzové (1966 a 1967).
Jeho stálým jezdcem byl Ing. Jiří David.
Autor: Jiří Křepelka
Zlatá podkova skočí v humpoleckém Dusilově do svého 50. finále
Foto: Šárka a Jiří Bělohlavovi